Hrad Tolštejn

Před samotným popisem obce a událostmi z 30. – 50. let 20. století by bylo dobré nastínit osud hradní zříceniny, jejíž jméno bylo přeneseno na obec okolo hradu. Osada Rozhled je úzce spjata s osudy hradu a jemu, či spíše jeho zřícenině, „vděčí“ za dodnes trvající zájem turistů. Uvádět do detailu všechny majitele hradu a panství by však vydalo na samostatnou práci. Zaměřme se proto jen na nejvýznamnější majitele a důležité události.

Obecný popis

Skalní masiv, dosahující výšky 671¹ metrů nad mořem, na kterém byl hrad vybudován, je tvořen znělcem² a břidlicí.³ Zajímavostí je výskyt pískovcového podloží v blízkém okolí Tolštejna. Dá se tedy soudit na sopečný původ této skály z dob, kdy sousední Jedlová byla činnou sopkou.⁴

Jméno Tolštejn – německy Tollenstein, ve starých archivech někdy uváděno jako Tholenstein, Dohlenstein, Talemstein,⁵ je odvozeno od německého slova „die Dohle“ (kavka)⁶. Jednalo se nejspíše o středověkou oblibu pojmenovávat hrady dle ptactva obývajícího skály, na nichž byla tato sídla budována.⁷

Dějiny hradu

Datování vzniku Tolštejna je před první polovinou 14. století složité. Věrohodné písemné prameny chybí, ani stavebně historický průzkum nepřinesl průkazné důkazy, neboť bylo ke stavbě využíváno dřevo.⁸ V noci z masopustního úterý na popeleční středu roku 1337, dobilo Žitavské vojsko posílené dalšími městy (nejspíše Zhořelcem a Löbau⁹) slabě bráněný hrad.¹⁰ O dobytí hradu se zmiňuje žitavský písař Jan z Gubenu.¹¹ Jedná se o první písemnou zmínku o existenci hradu Tolštejn.

Na přelomu 14. a 15. století drží hrad rod Berků z Dubé.¹² V dubnu roku 1425 hradní posádka zajala budyšínského hejtmana Nicolase z Ponikau. Ten byl převezen na Tolštejn a uvězněn. Propuštěn byl až po zaplacení výkupného.¹³ Mezi léty 1442 – 1444 získal hrad Albrecht Berka z Dubé a držel jej do poloviny roku 1463. Nabytí bylo potvrzeno smlouvou z dubna 1451.¹⁴ Právě v období držení hradu Albrechtem Berkou z Dubé, došlo k rozsáhlým stavebním úpravám zaměřeným na zlepšení obranyschopnosti v nastupující éře palných zbraní.¹⁵

Z této doby se do dnešních dnů dochovala pískovcová deska s vytesaným úplným rodovým znakem. Na základě provedené analýzy lze datovat toto kamenosochařské dílo do poloviny 15. století.¹⁶ Zajímavý je osud desky. Ta byla umístěna nad obloukem hradní brány. Ještě před rokem 1861, kdy byla z části zřícená hradní brána, úředním nařízením zbořena byla deska přenesena na dům v podhradí č. p. 55 („stará rychta“ Kretscham).¹⁷ Po zboření domu v roce 1959¹⁸ byla deska předána do expozice rumburského muzea.¹⁹ Roku 1487 je hrad prodán rodu Šlejniců.²⁰

Za Jiřího ze Šlejnic (Georg von Schleinitz) bylo listinou z 21. 6. 1539²¹ založeno hornické městečko St. Georgenthal (Sv. Jiřetín), jež bylo vystavěno v letech 1548 – 1553.²² Dne 18. 12. 1587 císařem Rudolfem II. uděleno Sv. Jiřetínu plné městské právo.²³ Na okenní římse na hradě Tolštejn, i po jeho zničení, byl k přečtení vytesaný verš:

„Georg heiss ich und schau ins Thal.

Das Städtel soll heissen St. Georgenthal.

Anno 1554“²⁴

V říjnu roku 1642 po obsazení Žitavy Švédy, část jejich vojsk vedená generálem Wrangelem hrad zapálila zápalnými koulemi. Hrad od této události již nikdy nebyl obnoven a byl ponechán svému osudu.²⁵ Od roku 1681 do 20. let 20. století patřilo rumburské panství, jehož součástí byly jak ruiny hradu tak stejnojmenná obec, rodu Lichtenštejnů.²⁶

I přesto, že se později v blízkém okolí zříceniny mnohokrát bojovalo nebo tudy jen procházely armády v různých konfliktech, Tolštejn již do bojů zasáhl jen jako místo pro pozorování krajiny.²⁷ 19. a 21. 9. 1779, na své inspekční cestě, navštívil kraj i zříceninu hradu císař Josef II.²⁸

Opuštěné ruiny hradu se staly vítaným levným stavebním materiálem obyvatel z podhradí. Knížecí správa statků zakázala pod hrozbou trestů „celé další boření zříceniny“. Na ničení se nejvíce podílel majitel „staré rychty“, kterému byla pro výstrahu udělena pokuta ve výši 500 zlatých.²⁹ Tento majitel dokonce dal zbourat i zachovalé a zajímavé části hradu.³⁰

V první polovině 19. století, vlivem romantismu, na sebe poutá pozornost zřícenina hradu Tolštejn. 16. 7. 1837 byla přímo v hradní zřícenině odehrána, za veliké účasti lidí z blízka i z daleka, divadelní hra „Nevěsta ze Žitavy za tolštejnských loupeživých rytířů a dobytí Tolštejna“.³¹

Zásluhu na zviditelnění hradní zříceniny, coby hojně navštěvovaného turistického cíle, měl rodák z nedalekého Jiřetína pod Jedlovou Johann Josef Münzberg. Tomu bylo díky osobní známosti s knížetem Johannem II. Lichtenštejnským dovoleno provozovat živnost přímo v hradní zřícenině. Provoz živnosti však byl podmíněn ochranou zbytků zdiva proti rozebírání obyvateli z nedaleké vsi.³²

V roce 1866 byla přímo v hradní zřícenině postavena a otevřena budova restaurace. Při kopání základů budovy restaurace byly nalezeny různé předměty z doby, kdy zřícenina byla ještě hradem. Tyto předměty se staly základem muzea, postupem času rozšiřovaného, které našlo své místo přímo v restauraci.³³ Na připomínku starých časů zřídil Münzberg v roce 1899 „hladomornu se zajatým rytířem“. Tento rytíř měl připomínat zajatého hejtmana Nicolase z Ponikau.³⁴ Budova restaurace slouží dodnes svému účelu.

Historii hradu a okolí propagoval J. J. Münzberg svou knihou Zřícenina hradu Tolštýna. Popis, dějiny a pověsti, která byla vydávána v různých edicích od roku 1887. Spolupracoval i s Alfredem Moschkauem, se kterým se důvěrně znal, na jeho publikaci Hrad Tolštejn a jeho historie, která byla vydána v roce 1882. Obě knihy jsou použity v této práci.³⁵

Fotografie