Krajina

Před samotným popisem dějin osady Rozhled s přilehlými osadami Lesné a Jedlová, by bylo dobré popsat okolní krajinu. Jezuita a barokní historik Bohuslav Balbín se v druhé polovině 17. století¹ zmiňuje o kraji v okolí hradu Tolštejna takto: „Tolštejnské hory se stejnojmenným kopcem a starým hradem... prosluly zlatem již za starodávna. Před samým hradem Tolštejnem vyvěrá pramen, z něhož tryskají s vodou i zrnka dobrého zlata. Zvláště pak je výborné naleziště za tím místem v hlubokém úvalu, zvaném Míšeňský důl. … Nedaleko odtud doslova září skála zvaná Ptačí kámen, pod jejímž dohledem, abych tak řekl, vycházejí na povrch zlaté žíly, které ti ukáží četné stromy, ponejvíce borovice, označené mnohými zářezy a vyrytou biskupskou mitrou. U Tolštejna je kopec Malý Stožec, velmi podobný ženskému plášti. V něm i kolem něho se nachází ve velkém množství zlato, stříbro, perly, korály, safíry a jiné vzácné kameny“.²

Tuto malebnou část Čech na sever od Lužických hor, nazývali původní obyvatelé „Severočeský Niederland“. Jedná se o oblast bývalých okresů Šluknov, Rumburk a Varnsdorf. Název byl poprvé použit roku 1833 v popisu tehdejšího kraje Litoměřice. Míněno tím bylo severní čedičové pohoří a území severně od Lužických hor.³

Osada Rozhled se rozkládá na severním svahu kopce zvaného podle hradu, Tolštejn. Na východ od Tolštejna (670 m.n.m.), v údolí mezi kopci Tolštejn a Pěnkavčí vrch (792 m.n.m.), se nachází osada Lesné. Na západ od Tolštejna, na patě Jedlové hory (774 m.n.m.), najdeme osadu Jedlová.

Skrze osadu Rozhled protéká Bílý potok pramenící v sedle mezi Tolštejnem a Jedlovou. V Lesném se nachází Lesenský potok, do něhož se nedaleko za obcí Bílý potok vlévá. V Jedlové pramení Jedlovský potok. Lesenský a Jedlovský potok se vlévají do řeky Lužničky⁴ Jedlová hora je důležitým evropským rozvodím. Severní svah odtéká do Baltského moře a svah jižní do moře Severního.⁵

Podnebí ovlivňují oceánské proudy, neboť krajina je otevřena na sever. To se vyznačuje mírnou zimou a relativně chladným létem.⁶ O mírných zimách ve 30. letech 20. století se zmiňuje jak obecní kronika, tak pamětní kniha staničního úřadu Jedlová.⁷

Úrodnost půdy se v tomto kraji vyznačuje nízkou bonitou. Daří se zde především bramborám, dále pak v menší míře žitu a ovsu.⁸ Podnebné podmínky mistrně vystihl v roce 1906 historik Josef Vítězslav Šimák:

„Krajina od skupiny horské k severozápadu známá jakožto výběžek Šluknovský, Němci zvou ji Niederland. Celý výběžek, mírná povýšená krabatina, na jihu plně jest zavřen horstvem Lužickým, kdežto severní pokrají volně se otvírá chladným větrům od půlnoci.

I je tu podnebí drsné, půda studená a málo plodná. Kdežto jinde pole kypí bujným životem ženců, rolník v Niederlandu má obilí ještě zelené, a teprve když v Čechách již fičí po strništích, sahá ke kose. Višně dozrávají až v září, však i tenkrát jsou nepříliš veliké a chutné. Chladné klima přenáší všechen kraj na výšiny Švýcarska. Poměry svědčí jen trávě, která jako v horách je bujna a kořenna. Proto v hospodářství prospívá nejspíše chov dobytka a souvislý s ním domácký průmysl hospodářský. Obilí se dováží.

Nejprůmyslnější a nejlidnatější okresy Českého království prostírají se tu v severním výběžku, co vodní proud, to strojní pohon. Ticho poetické samoty zapudil neromantický šramot a pískání páry. Jen šumné lesy, které dosud někde zbyly, dodávají půvab horským pádolinám, a zvláště výšiny kolem Tannenberka zdobí se ještě půvabným pelem netknuté přírody.“⁹

Dominantní prvek krajiny tvoří tzv. „podstávkové domy“. Jedná se o lokální architekturu vyskytující se ve Šluknovském výběžku, Lužických horách, Českém Švýcarsku a v sousední Lužici. Tímto typem domu rozumíme kombinaci germánského hrázděného domu se slovanským roubeným.¹⁰ Stavba je opatřena, v roubené části, podpůrnou konstrukcí – „podstávkou“. Tato konstrukce podpírá střechu nebo další patro.¹¹ Dřevěná (roubená) část domu totiž během let sesychala (i o 11%), protože byla tvořena vodorovnými trámy, zatímco podpůrné, svislé sloupy, seschly méně.¹²

Šluknovský výběžek, pomineme-li cesty a tratě vedoucí do sousedního Německa, spojují se zbytkem republiky v podstatě dva hlavní silniční tahy, I/9 Rumburk – Praha a II/263 Rumburk – Česká Kamenice. Obě tyto silnice vedou, více méně, po starých zemských stezkách.¹³ Po železniční trati, která se v Jedlové rozdvojuje, jezdí vlaky ve směrech Děčín – Rumburk a Bakov nad Jizerou – Jedlová.

Fotografie